Kapitola první - dětství

Psalo se datum 8.8.1995, když se v New Yorské nemocnici narodilo dítě, které Jack a Mary Boswell pojmenovali Marco. 

Narodil jsem se do normální rodiny - nebyli jsme ani chudí ani bohatí, střední třída. Měl jsem staršího bratra Bruce. Do té doby než mi bylo 5-6 si nic nepamatuju, jako bych se v mých pěti letech spawnul v nějakým světě. Nebyl jsem problémové dítě, ale už od dětství jsem si prosazoval svoje, když se mi něco nelíbilo. Ve školce bylo ještě vše v pohodě, to že si občas "otevřu hubu" nikdo neřešil. Ale přišla základka a ty děcka už tam byli.. jak to říct, víc všímavý. Chodil jsem na stejnou školu jako můj bratr, který se mě několikrát zastal když jsem dostával šikanu od vyšších ročníků. Taky se mu to jednou vymstilo, počkali si na něj před školou ve více lidech a dobili ho jak malýho psa. Jasně, že to řešili učitelé a rodiče. Ale ve mně to vyvolalo chuť se pomstít, rodiče jsem přemluvil ať mě přihlásí na lekce MMA. Rodiče mi kupodivu vyhověli.. MMA mi pomáhalo vyrovnat se s šikanou, konečně jsem se uměl bránit a měl jsem nějáký respekt. Základka přešla a začala mi střední.. 

Kapitola druhá - "teenagerská léta"

Vydal jsem se na veřejnoprávní školu, do kolektivu jsem zapadl skvěle a na škole jsem se dobře uchytil, hlavně mě bavila a zajímala. Na začátku střední školy jsem k MMA přidal i posilovnu, samozřejmě jsem měl už nějakou sílu a vyrýsované tělo právě z toho MMA, ale nebylo to ono. Co jsem v těchto letech zjistil bylo to, že umím dobře s holkama. Psal jsem si snad s každou holkou z mého ročníku - problém nastal ve chvíli, kdy se holky znaly a řekly si to mezi sebou. Freshman ročník uplynul a přišel ročník Sophomore, to byla doba kdy jsem se o holky zajímat nemusel a spíš jsem se musel zajímat o to, jak je co nejšetrněji odmítnout. Taky to byla doba kdy jsem začal zkoušet různé supplementy na cvičení - pre workout, proteiny, kreatin. Díky bohu jsem nikdy nesáhl po steroidech, i když jsem několikrát tu nabídku měl. Také jsem začal jezdit na různé závody co se týče například deadliftu - v té době jsem měl rekord 150kg. Nejtěžší na zvedání je technika, kterou jsem já dokonalou neměl. Jednou jsem na to doplatil a při zvedání jsem si poškodil plotýnku, tohle zranění mě na určitou dobu vyřadilo z tréninků i posilovny. 

Kapitola třetí - univerzita až po současnost

Střední mi skončila a já pokračuju dál na univerzitu. Zamíříl jsem na vojenskou akademii v New Yorku, kterou jsem úspěšně dostudoval a hned po ní jsem zamířil do armády USA. Díky vystudované univerzitě jsem ihned zamířil do armády jako nadporučík - nastoupil jsem do polní armády. Těsně před tím, než mě a mojí divizi poslali válčit do Afghanistánu jsem si nechal udělat výcvik 68W (něco jako medic). Po výcviku jsme tedy s mojí divizí odletěli do války. V mojí divizi jsem poznal skvělého člověka - Jacka. Byl v armádě dýl jak já, ale postřelili ho a musel se vrátit do USA. Když jsme přiletěli, ihned jsme jeli na naše stanoviště a zaujmuli pozice proti Talibánu, který se na nás chystal provést útok. Talibán, i když by to nikdo neřekl, byl velmi dobře vyzbrojen. V momentě kdy na nás vyjely tanky a my měli maximálně RPG, tak jsme nevěděli co dělat. Já viděl Talibán jako první, ihned jsem hlásil velitelství aby nám poslali posily. ETA posil bylo 15 minut, mezitím nám plukovník nařídil vypálit RPG na první tank co jel. Bohužel, byl velitel stanoviště a museli jsme plnit rozkazy. Tank jsme zničili, ale přišla okamžitě palba od dalších vozidel Talibánu a několik chlapů od nás bylo zraněných. Hned jsme šli do krytu, kde jsem začal ošetřovat. Dostal to i Jack, ale ustřelili mu ruku a.. nešlo to zachránit. Talibán kryt odhalil, spustila se od nich okamžitá palba. Já to koupil do ramene, nebyl jsem schopnej dál ošetřovat, ale naštěstí už dorazily naše posily - několik tanků a helikoptér od Mariňáků, ke kterým jsem se mimo jiné chtěl dostat. V Afghanistánu jsme strávili dva roky, poté jsme se navrátili do USA. Několik chlapů od nás umřelo, jiní byli těžce zranění. Mě osobně si pár dní po příletu přivolal generál od Mariňáků, dostal jsem k ním nabídku..  Neváhal jsem a nabídku jsem přijal. Byl jsem přidělen do Námořní pěchoty, což je prakticky první linie. Do ní jsem byl také ihned poslán, kde jsem tam moc dlouho nebyl.. Dostal jsem ránu od snipera, která mě trefila do hrudi. 3 cm vedle a mohl bych být mrtvej. Navrátil jsem se do USA, kde jsem se s generálem domluvil na tom, že budu sloužit v záloze. Po návratu jsem dostal info, že můj bratr Bruce žije v San Andreas. Neviděli jsme se sakra dlouho, sehnal jsem nejbližší přímej let a letěl do San Andreas...

Kapitola 4. - Současnost (( bude doplňováno postupně dle IC ))