Kapitole I - Ti Amo
Mexiko, kulturou bohaté, ale kriminalitou prolezlé, místo kde jsem se narodil, a kde jsem vyrůstal, nechte mě se vám ted, představit.. Narodil jsem se ve vesničce pár kilometrů severně od Guadalajary, v menší domku, nebudu vám to tu popisovat, ani dramatizovat. Bydleli jsme úplně průměrně, jako ostatní v naší lokalitě, v menším domku jsem bydlel společně s mou matka Francesca Yazgan, která byla pro mě ženským ideálem, vždy pozitivní byd, její přítomnost byla pro mne jako, pohlazení anděla, neznám člověka, který jí neměl rád, a myslím že ani žádný takový člověk nikdy nebyl. V domku jsem žil i s mou sestrou, pojmenovanou po mé matce Francesca Yazgan, mého otce, jsem nepoznal, a nic o něm nevím. Vždy když na mou matku, přišla řeč, ohledně mého otce, snažila se přesunou konverzaci, na cokoliv jiného.
No, ve škole jsem nebyl nějak nadprůměrný, ani podprůměrný, spíš průměrný, vždy mě to táhlo na kariéru policisty.. No, a ani nic důstojnějšího jste v Mexiku, v době, ve které jsem vyrůstal nemohl být, bud policista, nebo, nějaký farmář. A to nebylo pro mě, proto byl pro mě policista největší ideál, a tak se i stalo. Policistou jsem se stal, sice to bylo někdy dost obtížné, ale všechny zkoušky jsem splnil, a nastoupil jsem do policejního sboru v Fuadalajare, úplně poprvé co jsem tam nastoupil, jsem měl solo, pokutovat v centru města v klasickém policejní vozu a to starší Viktorkou, po nějaké době, co jsem se osvědčil, jsem mohl již plně patrolovat, dostal jsem svého partáka, Hermana, který se stal na nějakou dobu mým nejlepší přítelem, proč na nějakou dobu?
Je to jednoduché, po nějaké době, co jsme sloužili, jsme konečně okusili realitu Mexika, v chudší čtvrti na kraji jihu města, jsme zastavily, neobvyklé auto, na tu část města, byl do větší černý Cadillac, jel myslím že rychleji jen o osm až deset kilometrů, ale i tak.. Zastavily jsme ho, já jakožto řidič jsem zůstal v autě, Hermano vystoupil, a opatrným krokem se vydal k autu, když měl zadek auta, na dosah tak se ho dotkl, aby zjístil, jestli autu běží motor, neběžel. Hermáno pak rychlejším s méně opatrným krokem šel k okénku řidiče, při cestě tam se podíval ze zadního okénka do interiéru auta, to jsem ještě neviděl co tam vidět Hermano, po tom co se tam podíval se zastavil, a podíval se na mě, takovým.. Nejistým výrazem, nevím jak to jinak popsat. Došel pak k okénku řidiče, kde se ho zeptal na doklady, které zkontroloval, vše měl v pořádku, doklady mu vrátil a pak se ho zeptal..
"Ukažte nám co vezete", řidič vystoupil zatím co spolujezdec čekal v autě, potom co řidič vystoupil, jsem udělal totéž, a zastavil jsem se u zadku kufru, abych Hermana jistil, řidič, potom co došel k zadním dveřím auta, se otočil na Hermana šáhl do zadní kapsy, a vytáhl celkem hrubý, balík peněz, který drželi dvě gumičky, jako nezkušení a neinformovaní policisté, kteří nevěděli o realitě, korupce místních drogových gangů, po celém Mexiku, Hermano vytáhl z pouzdra svou služební zbran, a zamířil na řidiče, aby si dal ruce nad hlavu, mezitím jsem já udělal totéž, a šel za spolujezdcem, když jsem byl u zadních dveří za spolujezdcem vedle řidiče jsem viděl jak si tento spolujezdec přesedl na místo řidiče a pod sedadlem vytáhl zbran UZI, vystoupil a rozstřílel Hermana, já jsem hned po tom opětoval palbu, a střelil ho do hlavy těsně nad jeho ucho, pak jsem běžel, za řidičem, a nasadil jsem mu pouta, následně jsem šel zkontrolovat Hermana, měl v sobě 29 kulek.. Několik v obou plících těsně vedle srdce, v játra, v hrudníku a několik v břichu, zemřel prakticky okamžitě... Potom co jsem zjistil že Hermano je bez pulzu, jsem se chvíly díval na mrtvolu toho hajzla co ho zastřelil, po tom co, mě přešel ten šok, jsem šel zkontrolovat, interiér vozidla, uprostřed zadních sedačkách byli dvě bedny, přikryté dekou, deku jsem odhrnul a nakonec jsem zjistil že to byli několika kilogramové pytle s kokainem. Ten hazjl který to přežil dostal bud vězení nebo kauci pět milionu Pesos, což bylo asi třista tisíc dolarů, někdo to za něj zaplatil, a do pár hodin od rozsudku byl venku.. Co dodat Mexiko.
Po tomhle jsem dostal týden volna, týden.. Tenhle týden mi stačil na to, abych začal celé noci a dny pít u baru, a kouřit, do té doby, jsem nějak nekouřil, především kvůli mé matce, která byla vždy zásadně, proti kouření a tabáku a dalších věcích na kterých se člověk stane lehce závislí, ale jako skoro každého mě to taky dostihlo, po týdnu, jsem dostal dalšího parátka Pabla, no ale i tak, jsem měl s alkoholem poblém, chodil jsem skoro pořád pozdě, ale nikoho to nezajímalo, celá Guadalajara, a policie, především byla zkorumpovaná, a když každý dostal svůj podíl, nikoho nic zajímalo, policie tam bylo skoro jen na okrasu.. Aby se nic neřeklo. S Pablem který už byl více zkušený, jsme začali brát úplatky, skoro každý den, když jsme zastavily auto, jsme dostali nějaký úplatek, většinou 500dolarů, a hele, zlobit se na mě za to nemůžete, mohl jsem si vybrat bud, to nebo kulky v těle, myslím že každý by dal přednost úplatku než smrti, ne? No, takhle to jelo asi rok, dokud nepřišla krize a nemuseli šetřit, na policii a úřednících, a já si to odpykal taky, dostal jsem výpověd, důvod byl prý můj problém s alkoholem, ale každý stejně věděl proč tomu tak je.
Kapitola II - Que No Quede Huella
No, dostal jsem výpověd, neměl jsem práci a kde jsem byl zrovna, když né v práci? V baru, trávil jsem tam celé noci, myslím že kdyby nezavírali, nikdy bych ani neodešel. No takhle to bylo asi měsíc, peněz v zásobě jsem měl díky úplatkům dost, časem jsem pokal Pedra, vídal jsem ho už tam další dobu, ale až ted jsem se s ním dal do řeči, řekl jsem mu že nemám práci, že jsem byl polda, a on mi nabídl dobrou práci, za dobré peníze, řekl at počkám, že jsi půjde zavolat, pak přišel a řekl že se mám zítra dostavit do klubu "Mura", že by pro mě něco měl.
No, další den jsem tam přišel, zeptal jsem se ochranky, že se tu mám dostavit na práci, ta mě odvedla, do pěkný kanceláře, kde byl chlap, a Pedro, ten chlap se mě představil jako Cézar, ptal se mě na nějaké otázky, ohledně mé minulosti, mé práci v policii, pak nám dal úkol, měli jsme společně se Pedrem, postrašit, nějakého dlužíka, co mu dlužil.
S Pedrem jsme ještě tu noc tam vyrazili, dostali jsme adresu, bylo to v tý chudý části města, na jihu, přijeli jsme k nějakému polorozpadlému šedému posprejovanému paneláku, měli jsme jít do bytu, který byl úplně nahoře, po schodech cestou tam, mi řekl Pedro, že už to dělá dlouho, že se o něj postará, a já mu mám byt, prohledat, jestli tam nemá peníze, nebo nějaké cennosti, potom co jsme k bytu došli, Pedro silně zabušil na dveře, otevřel nám nějaký chlap, z kterého smrděl krek, Pedro ho hned chytil za krk udělal s ním několik kroků do bytu, a pak ho přitiskl na zed, a něco na něj začal křičet, já jsem je obešel a šel, byt prohledat, byl ho odporný byt, smrděl po kreku, na stole měl v lajnách kokain.. Co dodat. Našel jsem jen pár Pesos, které jsme mu i tak vzali, a jeli zpět do klubu aby jsme mu řekli, že zpráva, byla předána.
Takhle jsem to s Pedrem dělal nějaký ten rok, a nebudu lhát, vydělal jsem si slušně, po tom si mě Cézar vzal na schůzi, kde mě nazval že, jsem už dost "zkušení" a že mi přidělí nějaké "nezkušeného" Dostal jsem tři lidi, kteří to dělali za mě, já jsem většinou čekal jen před domem, s cigaretou v puse. Mezitím jsem se odstěhoval z bytu, v chudší čtvrti, a pronajal si byt, na severním okraji města, kousek od části, kde jsou vili a haciendy, ten byt pro mě byl, uplně něco jiného v té době, pro mě byl uplný luxus. No a takhle jsem pracoval další rok, pak mě Cézar seznámil s Kápem ze Sinaloi, já už v té době, věděl že to je člen kartelu ze Sinaloii, víte.. V tom roce zatkli nástupce, Felixe Gallarda, šéfa kartelu z Guadalajary, kvůli tomu byl jejich kartel na rozpadnutí, a pro ostatní organizace a kartely, to už byl jem závod o opevnění moci v Guadalajare, a Sinaloa, byla jedním z nich. Díky tomu že se u toho kápa ze Sinaloi Cézar přimluvil jsem dostal privilegovanější úkol, a to najít překladiště pro kokain v Guadalajare, odkud by mohl kokain plynout z letadel na plněných kokainem z Kolumbie, po pár dnech jsem našel větší sklad, na jížním okraji města, v chudší části, a po pár dnech, jsem dostal za úkol organizovat konvoje, pro náklad kokainu, z letiště.. No letiště, spíš to byl udusaný písek, aby splnoval úkol ranveje, a tak co jsem to dělal, konvoj o 8 nákladních vozech, přijeli na letiště, kde přistálo bud, velké nákladní letadlo, nebo několik malých, naložili jsme to, a odvezli do překladiště, kokain se pak z překladiště vozil přes hranice, do států, ale to už bylo v režii někoho jiného. Ale nic si o mě nemyslete, takových letišt a překladišt, bylo mnoho já jsem byl, pořád dost malá ryba.
Jednou však, se to podělalo, konkurenční kartel Los Zetas se pokusil Sinaloi převzít Guadalajaru, a já jsem byl jedním z těch kteří to okusili jako první, při jednom z mnohých nakládaní kokainu do aut, jsme byli pod zasaženi pod palbou Los Zeptat, kteří měli jasnou převahu, a tohle mi nemůžete mít za zlé, ale já jsem se odplazil směrem k silnici, kde jsem se schoval do takové malého zákopu, který byl krytý, uschlým pichlavým křovím, které můžete vidět úplně všude v Mexické poušti, tak jsem čekal i když se palba, zastavila, až do západu slunce, pak jsem našel odvahu, se z zákopu, vyhrabat, a s připraveným glockem a opatrným krokem jsem to šel obhlídnout, našel jsem spousty, mrtvol, z naší strany, a rozsypaný kokain úplně všude, ten který nebyl nějak poškozený ukradli, chvíli jsem tam tak stál, a přemýšlel, co mám dělat, když se vrátím tak riskuju že mě zastřelí, přece jen já jsem byl za dodávky odpovědný, tak jsem udělal to co, asi každý nasedl jsem do jednoho z nákladních aut z který jsem přijeli a jel směr jih celou noc, dokud jsem nenarazil na větší město Tehuacan. Odkud jsem hned vyrazil směr letiště, sedl jsem si na levičku, a přemýšlel kde, můžu jet.. Do států, neboli USA, nemůžu vízum by trvalo dny, a když jsem se tak podíval na tabulku odletů tak jsem to viděl San Andreas Los Santos. Co mi zbývalo, koupil jsem si letenku, a vyrazil tam.
Kapitola III - San Andreas
Jo, San Andreas...
No, tohle píšu v době mého in-game banu, ale hlavně proč tady tohle píšu, jakože tohle, je abych se omlouvil @Salvaro za to co jsem mu psal na dis do v pmkách, sice bych mohl založit nové téma, přímo proto, ale protože jsem ztělesnění definice introvert, tak bych to rozdýchával hodinu, a stejně bych se na to vykašlal, i tohle, to abych to založil ted rozdýchávám asi už půl hodiny, ani nevím proč. :D Nicméně se ti Salvaro, ještě jednou omlouvám, diks
Jo, a taky bych chtěl říct, že tohle mělo být ještě asi o polovinu větší, ale já jsem jak jsem to měl už hotové a vkládal jsem odkazy, na písničky do těch kapitol, tak jsem omylem tuhle záložku, zavřel, a už se mi to nechtělo dělat celý znova. :DD
Kapitole I - Ti Amo
Mexiko, kulturou bohaté, ale kriminalitou prolezlé, místo kde jsem se narodil, a kde jsem vyrůstal, nechte mě se vám ted, představit.. Narodil jsem se ve vesničce pár kilometrů severně od Guadalajary, v menší domku, nebudu vám to tu popisovat, ani dramatizovat. Bydleli jsme úplně průměrně, jako ostatní v naší lokalitě, v menším domku jsem bydlel společně s mou matka Francesca Yazgan, která byla pro mě ženským ideálem, vždy pozitivní byd, její přítomnost byla pro mne jako, pohlazení anděla, neznám člověka, který jí neměl rád, a myslím že ani žádný takový člověk nikdy nebyl. V domku jsem žil i s mou sestrou, pojmenovanou po mé matce Francesca Yazgan, mého otce, jsem nepoznal, a nic o něm nevím. Vždy když na mou matku, přišla řeč, ohledně mého otce, snažila se přesunou konverzaci, na cokoliv jiného.
No, ve škole jsem nebyl nějak nadprůměrný, ani podprůměrný, spíš průměrný, vždy mě to táhlo na kariéru policisty.. No, a ani nic důstojnějšího jste v Mexiku, v době, ve které jsem vyrůstal nemohl být, bud policista, nebo, nějaký farmář. A to nebylo pro mě, proto byl pro mě policista největší ideál, a tak se i stalo. Policistou jsem se stal, sice to bylo někdy dost obtížné, ale všechny zkoušky jsem splnil, a nastoupil jsem do policejního sboru v Fuadalajare, úplně poprvé co jsem tam nastoupil, jsem měl solo, pokutovat v centru města v klasickém policejní vozu a to starší Viktorkou, po nějaké době, co jsem se osvědčil, jsem mohl již plně patrolovat, dostal jsem svého partáka, Hermana, který se stal na nějakou dobu mým nejlepší přítelem, proč na nějakou dobu?
Je to jednoduché, po nějaké době, co jsme sloužili, jsme konečně okusili realitu Mexika, v chudší čtvrti na kraji jihu města, jsme zastavily, neobvyklé auto, na tu část města, byl do větší černý Cadillac, jel myslím že rychleji jen o osm až deset kilometrů, ale i tak.. Zastavily jsme ho, já jakožto řidič jsem zůstal v autě, Hermano vystoupil, a opatrným krokem se vydal k autu, když měl zadek auta, na dosah tak se ho dotkl, aby zjístil, jestli autu běží motor, neběžel. Hermáno pak rychlejším s méně opatrným krokem šel k okénku řidiče, při cestě tam se podíval ze zadního okénka do interiéru auta, to jsem ještě neviděl co tam vidět Hermano, po tom co se tam podíval se zastavil, a podíval se na mě, takovým.. Nejistým výrazem, nevím jak to jinak popsat. Došel pak k okénku řidiče, kde se ho zeptal na doklady, které zkontroloval, vše měl v pořádku, doklady mu vrátil a pak se ho zeptal..
"Ukažte nám co vezete", řidič vystoupil zatím co spolujezdec čekal v autě, potom co řidič vystoupil, jsem udělal totéž, a zastavil jsem se u zadku kufru, abych Hermana jistil, řidič, potom co došel k zadním dveřím auta, se otočil na Hermana šáhl do zadní kapsy, a vytáhl celkem hrubý, balík peněz, který drželi dvě gumičky, jako nezkušení a neinformovaní policisté, kteří nevěděli o realitě, korupce místních drogových gangů, po celém Mexiku, Hermano vytáhl z pouzdra svou služební zbran, a zamířil na řidiče, aby si dal ruce nad hlavu, mezitím jsem já udělal totéž, a šel za spolujezdcem, když jsem byl u zadních dveří za spolujezdcem vedle řidiče jsem viděl jak si tento spolujezdec přesedl na místo řidiče a pod sedadlem vytáhl zbran UZI, vystoupil a rozstřílel Hermana, já jsem hned po tom opětoval palbu, a střelil ho do hlavy těsně nad jeho ucho, pak jsem běžel, za řidičem, a nasadil jsem mu pouta, následně jsem šel zkontrolovat Hermana, měl v sobě 29 kulek.. Několik v obou plících těsně vedle srdce, v játra, v hrudníku a několik v břichu, zemřel prakticky okamžitě... Potom co jsem zjistil že Hermano je bez pulzu, jsem se chvíly díval na mrtvolu toho hajzla co ho zastřelil, po tom co, mě přešel ten šok, jsem šel zkontrolovat, interiér vozidla, uprostřed zadních sedačkách byli dvě bedny, přikryté dekou, deku jsem odhrnul a nakonec jsem zjistil že to byli několika kilogramové pytle s kokainem. Ten hazjl který to přežil dostal bud vězení nebo kauci pět milionu Pesos, což bylo asi třista tisíc dolarů, někdo to za něj zaplatil, a do pár hodin od rozsudku byl venku.. Co dodat Mexiko.
Po tomhle jsem dostal týden volna, týden.. Tenhle týden mi stačil na to, abych začal celé noci a dny pít u baru, a kouřit, do té doby, jsem nějak nekouřil, především kvůli mé matce, která byla vždy zásadně, proti kouření a tabáku a dalších věcích na kterých se člověk stane lehce závislí, ale jako skoro každého mě to taky dostihlo, po týdnu, jsem dostal dalšího parátka Pabla, no ale i tak, jsem měl s alkoholem poblém, chodil jsem skoro pořád pozdě, ale nikoho to nezajímalo, celá Guadalajara, a policie, především byla zkorumpovaná, a když každý dostal svůj podíl, nikoho nic zajímalo, policie tam bylo skoro jen na okrasu.. Aby se nic neřeklo. S Pablem který už byl více zkušený, jsme začali brát úplatky, skoro každý den, když jsme zastavily auto, jsme dostali nějaký úplatek, většinou 500dolarů, a hele, zlobit se na mě za to nemůžete, mohl jsem si vybrat bud, to nebo kulky v těle, myslím že každý by dal přednost úplatku než smrti, ne? No, takhle to jelo asi rok, dokud nepřišla krize a nemuseli šetřit, na policii a úřednících, a já si to odpykal taky, dostal jsem výpověd, důvod byl prý můj problém s alkoholem, ale každý stejně věděl proč tomu tak je.
Kapitola II - Que No Quede Huella
No, dostal jsem výpověd, neměl jsem práci a kde jsem byl zrovna, když né v práci? V baru, trávil jsem tam celé noci, myslím že kdyby nezavírali, nikdy bych ani neodešel. No takhle to bylo asi měsíc, peněz v zásobě jsem měl díky úplatkům dost, časem jsem pokal Pedra, vídal jsem ho už tam další dobu, ale až ted jsem se s ním dal do řeči, řekl jsem mu že nemám práci, že jsem byl polda, a on mi nabídl dobrou práci, za dobré peníze, řekl at počkám, že jsi půjde zavolat, pak přišel a řekl že se mám zítra dostavit do klubu "Mura", že by pro mě něco měl.
No, další den jsem tam přišel, zeptal jsem se ochranky, že se tu mám dostavit na práci, ta mě odvedla, do pěkný kanceláře, kde byl chlap, a Pedro, ten chlap se mě představil jako Cézar, ptal se mě na nějaké otázky, ohledně mé minulosti, mé práci v policii, pak nám dal úkol, měli jsme společně se Pedrem, postrašit, nějakého dlužíka, co mu dlužil.
S Pedrem jsme ještě tu noc tam vyrazili, dostali jsme adresu, bylo to v tý chudý části města, na jihu, přijeli jsme k nějakému polorozpadlému šedému posprejovanému paneláku, měli jsme jít do bytu, který byl úplně nahoře, po schodech cestou tam, mi řekl Pedro, že už to dělá dlouho, že se o něj postará, a já mu mám byt, prohledat, jestli tam nemá peníze, nebo nějaké cennosti, potom co jsme k bytu došli, Pedro silně zabušil na dveře, otevřel nám nějaký chlap, z kterého smrděl krek, Pedro ho hned chytil za krk udělal s ním několik kroků do bytu, a pak ho přitiskl na zed, a něco na něj začal křičet, já jsem je obešel a šel, byt prohledat, byl ho odporný byt, smrděl po kreku, na stole měl v lajnách kokain.. Co dodat. Našel jsem jen pár Pesos, které jsme mu i tak vzali, a jeli zpět do klubu aby jsme mu řekli, že zpráva, byla předána.
Takhle jsem to s Pedrem dělal nějaký ten rok, a nebudu lhát, vydělal jsem si slušně, po tom si mě Cézar vzal na schůzi, kde mě nazval že, jsem už dost "zkušení" a že mi přidělí nějaké "nezkušeného" Dostal jsem tři lidi, kteří to dělali za mě, já jsem většinou čekal jen před domem, s cigaretou v puse. Mezitím jsem se odstěhoval z bytu, v chudší čtvrti, a pronajal si byt, na severním okraji města, kousek od části, kde jsou vili a haciendy, ten byt pro mě byl, uplně něco jiného v té době, pro mě byl uplný luxus. No a takhle jsem pracoval další rok, pak mě Cézar seznámil s Kápem ze Sinaloi, já už v té době, věděl že to je člen kartelu ze Sinaloii, víte.. V tom roce zatkli nástupce, Felixe Gallarda, šéfa kartelu z Guadalajary, kvůli tomu byl jejich kartel na rozpadnutí, a pro ostatní organizace a kartely, to už byl jem závod o opevnění moci v Guadalajare, a Sinaloa, byla jedním z nich. Díky tomu že se u toho kápa ze Sinaloi Cézar přimluvil jsem dostal privilegovanější úkol, a to najít překladiště pro kokain v Guadalajare, odkud by mohl kokain plynout z letadel na plněných kokainem z Kolumbie, po pár dnech jsem našel větší sklad, na jížním okraji města, v chudší části, a po pár dnech, jsem dostal za úkol organizovat konvoje, pro náklad kokainu, z letiště.. No letiště, spíš to byl udusaný písek, aby splnoval úkol ranveje, a tak co jsem to dělal, konvoj o 8 nákladních vozech, přijeli na letiště, kde přistálo bud, velké nákladní letadlo, nebo několik malých, naložili jsme to, a odvezli do překladiště, kokain se pak z překladiště vozil přes hranice, do států, ale to už bylo v režii někoho jiného. Ale nic si o mě nemyslete, takových letišt a překladišt, bylo mnoho já jsem byl, pořád dost malá ryba.
Jednou však, se to podělalo, konkurenční kartel Los Zetas se pokusil Sinaloi převzít Guadalajaru, a já jsem byl jedním z těch kteří to okusili jako první, při jednom z mnohých nakládaní kokainu do aut, jsme byli pod zasaženi pod palbou Los Zeptat, kteří měli jasnou převahu, a tohle mi nemůžete mít za zlé, ale já jsem se odplazil směrem k silnici, kde jsem se schoval do takové malého zákopu, který byl krytý, uschlým pichlavým křovím, které můžete vidět úplně všude v Mexické poušti, tak jsem čekal i když se palba, zastavila, až do západu slunce, pak jsem našel odvahu, se z zákopu, vyhrabat, a s připraveným glockem a opatrným krokem jsem to šel obhlídnout, našel jsem spousty, mrtvol, z naší strany, a rozsypaný kokain úplně všude, ten který nebyl nějak poškozený ukradli, chvíli jsem tam tak stál, a přemýšlel, co mám dělat, když se vrátím tak riskuju že mě zastřelí, přece jen já jsem byl za dodávky odpovědný, tak jsem udělal to co, asi každý nasedl jsem do jednoho z nákladních aut z který jsem přijeli a jel směr jih celou noc, dokud jsem nenarazil na větší město Tehuacan. Odkud jsem hned vyrazil směr letiště, sedl jsem si na levičku, a přemýšlel kde, můžu jet.. Do států, neboli USA, nemůžu vízum by trvalo dny, a když jsem se tak podíval na tabulku odletů tak jsem to viděl San Andreas Los Santos. Co mi zbývalo, koupil jsem si letenku, a vyrazil tam.
Kapitola III - San Andreas
Jo, San Andreas...
No, tohle píšu v době mého in-game banu, ale hlavně proč tady tohle píšu, jakože tohle, je abych se omlouvil [user:8559] za to co jsem mu psal na dis do v pmkách, sice bych mohl založit nové téma, přímo proto, ale protože jsem ztělesnění definice introvert, tak bych to rozdýchával hodinu, a stejně bych se na to vykašlal, i tohle, to abych to založil ted rozdýchávám asi už půl hodiny, ani nevím proč. :D Nicméně se ti Salvaro, ještě jednou omlouvám, diks
Jo, a taky bych chtěl říct, že tohle mělo být ještě asi o polovinu větší, ale já jsem jak jsem to měl už hotové a vkládal jsem odkazy, na písničky do těch kapitol, tak jsem omylem tuhle záložku, zavřel, a už se mi to nechtělo dělat celý znova. :DD
Lionnel 
Apetit