Podatel: JUDr. Ing. Carl Schmitz, CSc. zastupující Andrewa Rocka
Věc: Odvolání vůči rozhodnutí Policie San Andreas ze dne 22.12.2025
Odůvodnění:
Vrchnímu soudu San Andreas
Roca Escalante 1154, Las Venturas
Odvolání vůči rozhodnutí Policie San Andreas ze dne 22.12.2025
V souladu s ustanovením § 1 písm. b) zákona č. 4/2020 žádá odvolatel o zahájení soudního řízení ve shora nadepsané věci.
I. Skutkový stav
Odvolatel prostřednictvím svého právního zástupce podává odvolání vůči rozhodnutí Policie San Andreas ze dne 22.12.2025, kdy se měl dopustit protiprávního jednání na dopravním úseku v trestněprávní rovině. Právní zástupce se elementárně neztotožňuje s posouzením skutkového stavu jako takového a zpochybňuje nadmíru pofiderní a rozporuplnou právní kvalifikaci, která je kolizní se samotným ústavním pořádkem a právním řádem San Andreas (více v části právní argumentace). Předmětné závadové jednání odvolatele spočívá v jízdě nad zákonný limit dne 22.12.2025 v časovém rozmezí 22:00-23:00, kdy se odvolatel pohyboval na hlavní pozemní komunikaci nadměrnou rychlostí, přičemž při takovémto počínání potkal protijedoucí policejní vůz. Hlídka policie, složená z posádky: řidiče prap. Bryana Cartera, se pokusila o zastavení vozidla, jehož řidičem byl právě odvolatel. Za tímto vozidlem se otočila a začala jej pronásledovat, neboť nabyla podezření pro spáchání přestupku překročení maximální povolené rychlosti. Odvolatel se však policejnímu vozidlu vzdálil policejnímu vozidlu na vzdálenost toliko velikou, že pronásledujícímu vozu znemožnil dát zákonnou výzvu k zastavení a ztratil se policejnímu vozu v mlze. Později, téhož dne, došlo před nemocnicí v Montgomery ke střetu dvou osobních vozidel, a to vozidla odvolatele s vozidlem Policie San Andreas, jehož řidičem byl výše zmíněný policista prap. Bryan Carter. K předmětné věci byl vypracován protokol, potažmo záznam o dopravní nehodě, který byl zpracován, za asistence ppor. Caroline Walker, stržm. Davidem Mandellou (součást příloh tohoto odvolání). Viníkem dopravní nehody byl uznán odvolatel, stěžejním důvodem má být naměřená rychlost vozidla v době údajného pronásledování. Toto jednání bylo posléze klasifikováno jako trestný čin „způsobení dopravní nehody“.
II. Právní argumentace
Právní zástupce je toho názoru, že celá věc je fundamentálně postavena na dlouhodobé netransparentnosti interního sazebníku Policie San Andreas. Policie z dlouhodobého hlediska jedná v souladu s vnitřní metodikou, která je však v rozporu s právní úpravou, kdy rozhoduje o trestných činech na základě interního sazebníku a tyto činy propisuje do trestního rejstříku, ačkoliv nejsou trestnými. Nutno podotknout, že interní sazebník není platným právním předpisem, který by podstoupil zákonný legislativní proces, tj. jeho přijetí kongresem San Andreas a zejména jeho uveřejněním široké veřejnosti, což ostatně samo o sobě zakládá právní nejistoty. Již samotný trestní zákoník ve své preambuli jasně stanoví, jaké činy lze považovat za trestné:
„Trestní zákoník je výčtem některých trestných činů. Všechny zde uvedené činy jsou protiprávní a jsou trestány tak, jak je uvedeno, či dle rozhodnutí soudu tam, kde trest není určen anebo tam, kde je rozsah spáchaného činu velkého rozsahu. Trestné činy nejsou pouze ty zde uvedené, mohou být také součástí jiných zákonů“.
Nutno vymeziti se z hlediska právní interpretace na výklad logický, gramatický a teleologický. Zákonodárce meritorní myšlenku interpretuje jasně – trestní zákoník sice nemusí obsahovat enumeraci všech trestných činů, ostatní trestné činy však musí být stanoveny jiným právním předpisem, což interní sazebník zcela jistě není. Kdyby zákonodárce zamýšlel rozličný výklad, uzpůsobil by tomu jinou formulaci.
Úkonem policie je tak dotčena prominentní zásada, nota bene v právu trestním, zásada enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí, jež je zakotvena v ust. čl. 2 odst. 3 Ústavy (Ústavní zákon č. 1/2018). Úřední osoba smí z moci úřední konat pouze tak, jak ji zákon dovoluje, zatímco zásada legální licence, zakotvená v ust. čl. 2 odst. 4 Ústavy, opravňuje každého občana činit vše, co zákon výslovně nezakazuje a nikdo nesmí být nucen činit to, co zákon neukládá.
Čin uvedený v trestním rejstříku odvolatele tak koliduje s výše uvedeným, neboť součástí právního řádu San Andreas není takto deklarované ustanovení. Takovou politiku podporuje i ust. § 3 zákona č. 20/2021, v aktuálním znění.
Nelze opomenout i ostatní procedurální právní vady, kupříkladu odepření, byť jen triviálního, práva na spravedlivý proces v souladu s ust. čl. 40 odst. 3 Ústavního zákona č. 2/2018. Z logiky věci toto ustanovení zahrnuje i poskytnutí inkriminujícího materiálu obviněného, na kterém je vina stavěna. Odvolateli totiž nebyl poskytnut inkriminující záznam ze služebního vozidla, byl pouze srozuměn s právní kvalifikací hodné polemiky a se záznamem byl zběžně seznámen.
K případné rekvalifikaci skutku na trestný čin ublížení na zdraví podle § 9 zákona č. 14/2020 je potřeba konstatovat, že jednání z hlediska materiálního výkladu by tomuto ustanovení neobstálo. Doktrinální interpretace a jiné odborné teze jasně deklarují, že se jedná o čin, který významně zasahuje do tělesné integrity člověka, do jeho zdraví, tudíž i samotným úmyslem musí být cílit na život a zdraví. Samozřejmě lze takový čin uvažovat i z nedbalosti, předmětná věc se ale týká bagatelní, spíše až absurdní, záležitosti, neboť policista prap. Bryan Carter, jakožto účastník dopravní nehody, neutrpěl žádná vážná zranění, ba naopak, pár minut po samotném incidentu odjíždí v poškozeném služebním vozidle k jinému výjezdu.
Závěrem je namístě odkazovat se na zásadu subsidiarity trestní represe, na samotný význam a účel aplikace trestního práva. Trestní právo by mělo být vůči delikventům aplikováno pouze tehdy, pokud ostatní prostředky k dosažení sledovaného cíle selhaly. V žádném případě nelze justifikovat počínání odvolatele, který nerespektoval restrikce ve smyslu omezení maximální povolené rychlosti, což ostatně sám nepopírá. Problematiku však tvoří faktum, že se jedná o počínání, které je hodno správního řízení, nikoliv řízení trestního.
III. Petitum
S ohledem na shora uvedené navrhuji, aby Vrchní soud San Andreas zprostil odvolatele původního obvinění v plném rozsahu a provedl výmaz předmětného záznamu z rejstříku trestů.
V Montgomery dne 26.12.2025
JUDr. Ing. Carl Schmitz, CSc.
Záměr: Zahájení soudního řízení
Přílohy: Plná moc, EPO & záznam o dopravní nehodě
Podatel: JUDr. Ing. Carl Schmitz, CSc. zastupující Andrewa Rocka
Věc: Odvolání vůči rozhodnutí Policie San Andreas ze dne 22.12.2025
Odůvodnění:
Vrchnímu soudu San Andreas
Roca Escalante 1154, Las Venturas
Odvolání vůči rozhodnutí Policie San Andreas ze dne 22.12.2025
V souladu s ustanovením § 1 písm. b) zákona č. 4/2020 žádá odvolatel o zahájení soudního řízení ve shora nadepsané věci.
I. Skutkový stav
Odvolatel prostřednictvím svého právního zástupce podává odvolání vůči rozhodnutí Policie San Andreas ze dne 22.12.2025, kdy se měl dopustit protiprávního jednání na dopravním úseku v trestněprávní rovině. Právní zástupce se elementárně neztotožňuje s posouzením skutkového stavu jako takového a zpochybňuje nadmíru pofiderní a rozporuplnou právní kvalifikaci, která je kolizní se samotným ústavním pořádkem a právním řádem San Andreas (více v části právní argumentace). Předmětné závadové jednání odvolatele spočívá v jízdě nad zákonný limit dne 22.12.2025 v časovém rozmezí 22:00-23:00, kdy se odvolatel pohyboval na hlavní pozemní komunikaci nadměrnou rychlostí, přičemž při takovémto počínání potkal protijedoucí policejní vůz. Hlídka policie, složená z posádky: řidiče prap. Bryana Cartera, se pokusila o zastavení vozidla, jehož řidičem byl právě odvolatel. Za tímto vozidlem se otočila a začala jej pronásledovat, neboť nabyla podezření pro spáchání přestupku překročení maximální povolené rychlosti. Odvolatel se však policejnímu vozidlu vzdálil policejnímu vozidlu na vzdálenost toliko velikou, že pronásledujícímu vozu znemožnil dát zákonnou výzvu k zastavení a ztratil se policejnímu vozu v mlze. Později, téhož dne, došlo před nemocnicí v Montgomery ke střetu dvou osobních vozidel, a to vozidla odvolatele s vozidlem Policie San Andreas, jehož řidičem byl výše zmíněný policista prap. Bryan Carter. K předmětné věci byl vypracován protokol, potažmo záznam o dopravní nehodě, který byl zpracován, za asistence ppor. Caroline Walker, stržm. Davidem Mandellou (součást příloh tohoto odvolání). Viníkem dopravní nehody byl uznán odvolatel, stěžejním důvodem má být naměřená rychlost vozidla v době údajného pronásledování. Toto jednání bylo posléze klasifikováno jako trestný čin „způsobení dopravní nehody“.
II. Právní argumentace
Právní zástupce je toho názoru, že celá věc je fundamentálně postavena na dlouhodobé netransparentnosti interního sazebníku Policie San Andreas. Policie z dlouhodobého hlediska jedná v souladu s vnitřní metodikou, která je však v rozporu s právní úpravou, kdy rozhoduje o trestných činech na základě interního sazebníku a tyto činy propisuje do trestního rejstříku, ačkoliv nejsou trestnými. Nutno podotknout, že interní sazebník není platným právním předpisem, který by podstoupil zákonný legislativní proces, tj. jeho přijetí kongresem San Andreas a zejména jeho uveřejněním široké veřejnosti, což ostatně samo o sobě zakládá právní nejistoty. Již samotný trestní zákoník ve své preambuli jasně stanoví, jaké činy lze považovat za trestné:
„Trestní zákoník je výčtem některých trestných činů. Všechny zde uvedené činy jsou protiprávní a jsou trestány tak, jak je uvedeno, či dle rozhodnutí soudu tam, kde trest není určen anebo tam, kde je rozsah spáchaného činu velkého rozsahu. Trestné činy nejsou pouze ty zde uvedené, mohou být také součástí jiných zákonů“.
Nutno vymeziti se z hlediska právní interpretace na výklad logický, gramatický a teleologický. Zákonodárce meritorní myšlenku interpretuje jasně – trestní zákoník sice nemusí obsahovat enumeraci všech trestných činů, ostatní trestné činy však musí být stanoveny jiným právním předpisem, což interní sazebník zcela jistě není. Kdyby zákonodárce zamýšlel rozličný výklad, uzpůsobil by tomu jinou formulaci.
Úkonem policie je tak dotčena prominentní zásada, nota bene v právu trestním, zásada enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí, jež je zakotvena v ust. čl. 2 odst. 3 Ústavy (Ústavní zákon č. 1/2018). Úřední osoba smí z moci úřední konat pouze tak, jak ji zákon dovoluje, zatímco zásada legální licence, zakotvená v ust. čl. 2 odst. 4 Ústavy, opravňuje každého občana činit vše, co zákon výslovně nezakazuje a nikdo nesmí být nucen činit to, co zákon neukládá.
Čin uvedený v trestním rejstříku odvolatele tak koliduje s výše uvedeným, neboť součástí právního řádu San Andreas není takto deklarované ustanovení. Takovou politiku podporuje i ust. § 3 zákona č. 20/2021, v aktuálním znění.
Nelze opomenout i ostatní procedurální právní vady, kupříkladu odepření, byť jen triviálního, práva na spravedlivý proces v souladu s ust. čl. 40 odst. 3 Ústavního zákona č. 2/2018. Z logiky věci toto ustanovení zahrnuje i poskytnutí inkriminujícího materiálu obviněného, na kterém je vina stavěna. Odvolateli totiž nebyl poskytnut inkriminující záznam ze služebního vozidla, byl pouze srozuměn s právní kvalifikací hodné polemiky a se záznamem byl zběžně seznámen.
K případné rekvalifikaci skutku na trestný čin ublížení na zdraví podle § 9 zákona č. 14/2020 je potřeba konstatovat, že jednání z hlediska materiálního výkladu by tomuto ustanovení neobstálo. Doktrinální interpretace a jiné odborné teze jasně deklarují, že se jedná o čin, který významně zasahuje do tělesné integrity člověka, do jeho zdraví, tudíž i samotným úmyslem musí být cílit na život a zdraví. Samozřejmě lze takový čin uvažovat i z nedbalosti, předmětná věc se ale týká bagatelní, spíše až absurdní, záležitosti, neboť policista prap. Bryan Carter, jakožto účastník dopravní nehody, neutrpěl žádná vážná zranění, ba naopak, pár minut po samotném incidentu odjíždí v poškozeném služebním vozidle k jinému výjezdu.
Závěrem je namístě odkazovat se na zásadu subsidiarity trestní represe, na samotný význam a účel aplikace trestního práva. Trestní právo by mělo být vůči delikventům aplikováno pouze tehdy, pokud ostatní prostředky k dosažení sledovaného cíle selhaly. V žádném případě nelze justifikovat počínání odvolatele, který nerespektoval restrikce ve smyslu omezení maximální povolené rychlosti, což ostatně sám nepopírá. Problematiku však tvoří faktum, že se jedná o počínání, které je hodno správního řízení, nikoliv řízení trestního.
III. Petitum
S ohledem na shora uvedené navrhuji, aby Vrchní soud San Andreas zprostil odvolatele původního obvinění v plném rozsahu a provedl výmaz předmětného záznamu z rejstříku trestů.
V Montgomery dne 26.12.2025
JUDr. Ing. Carl Schmitz, CSc.
Záměr: Zahájení soudního řízení
Přílohy: Plná moc, EPO & záznam o dopravní nehodě
Armel 
KaiserCrowley