Zdravím vás, rozhodla jsem se napsat svůj první článek. Výběr mého tématu vzešel z mého osobního pocitu, že se o této "problematice" moc nemluví a já sama bych ráda v sedmnácti/osmnácti slyšela pár rad, jak se vyrovnat s tím, že už nejsem dítě, a že v momentu odbytí osmnáctého roku života nepřichází jen "svoboda", ale i spousta povinností a těžkých rozhodnutí, které už za vás nikdo neudělá. 

Na střední je vaší největší obavou maturita a vaším největším komfortem představa, že po ní budete mít klid. Samozřejmě, že po dokončení střední budete cítit, jak vám z ramen spadla velká tíha, ale tady to vše teprve začíná. Věřte, nevěřte, ale po té chvilkové euforii přichází velká vlna stresu a otázek.

,,co teď?"

,,na jakou vysokou mám jít?"

,,chci jít do školy nebo pracovat?"

,,když půjdu pracovat, mám zůstat v tady nebo jet do zahraničí?"

Tyto otázky budou znít ve vaší hlavě denně. Tohle všechno je jedním z těch těžkých rozhodnutí, které jsem výše zmiňovala. Je důležité v těchto momentech zachovat chladnou hlavu a pořádně si promyslet, jaký bude váš další krok. Hlavně nezapomeňte na jedno: i když to nebude lehké, můžete vždycky přestoupit nebo změnit svou práci.

Dalším velkým problémem v dospělém životě je tlak, který můžete pociťovat ze svého okolí. Někdo z vašich známých se už odstěhoval od rodičů, někdo už zakládá rodinu a tak dále. Je opravdu důležité si uvědomit, že každý člověk jede v životě svým vlastním tempem. Nikdo není popředu a naopak nikdo není pozadu. To, že si nějaký váš spolužák ze střední vzal hypotéku na dům a vy stále žijete u rodičů, z vás nedělá méněcenné! Každý má v životě jiné cíle a je jen na nich, aby rozhodli o tom, jakým způsobem si je budou plnit. Nesmíte se stále porovnávat s ostatními, protože i když jejich život vypadá super a uspořádaný, věřte mi, že to tak ani zdaleka nemusí být. 

Život sám o sobě umí být chvilkami dost těžký a to, že se teď nacházíte v bodu, kdy se z vás stávají dospělí lidé a snažíte se vytvořit svůj vlastní život, ho zrovna neulehčuje. Každý si tímto bodem někdy musí projít, nedá se tomu asi nějak vyhnout. Je klíčové, jak se s tím vy sami poperete, protože to je boj, který za vás nikdo jiný nevyhraje. 

Na závěr bych jen chtěla říct, že nezáleží na tom, kolikrát změníte vysokou nebo práci. Nezáleží na tom, kolikrát na vaši životní cestě spadnete na kolena. Záleží hlavně na tom, kolikrát dokážete udělat ten důležitý krok, který váš přiblíží ke štěstí. Hlavním smyslem života dle mého názoru totiž je VÁŠ pocit štěstí. 

Děkuji, pokud jste to dočetli do konce. Doufám, že vás tento článek aspoň trochu uklidnil a pomohl vám. Vím totiž, že mně osobně by pomohl.