Podatel: JUDr. Kira Reznik, Ph.D.
Adresát: Nejvyšší soud San Andreas
Věc: Návrh na vydání výkladového stanoviska k § 5 zákona č. 51/2021 Sb.

Odůvodnění: 

Návrh na vydání sjednocujícího výkladového stanoviska
k aplikaci a interpretaci ustanovení § 5 zákona č. 51/2021 Sb., o činnosti autopůjčoven

I. Vymezení předmětu řízení a relevantní právní úpravy

Podatel se tímto podáním obrací na Nejvyšší soud San Andreas s návrhem na zaujetí sjednocujícího výkladového stanoviska, jehož účelem je překlenout stav právní nejistoty a zamezit přepjatě formalistické aplikaci ustanovení § 5 zákona č. 51/2021 Sb., o činnosti autopůjčoven (dále jen „Zákon“), ve spojení s jeho přílohou.

Ustanovení § 5 Zákona de lege lata normuje následující:

„V prípade, že zmluva neodpovedá schéme zmluvy o prenájme vozidla, ktorá je uvedená v prílohe tohto zákona, či príde k vyplneniu nepravdivých, skreslujúcich alebo zavádzajúcich informácií, hrozí dotyčnej právnickej osoby pokuta až do vyšky 5.000.000,-Kč.“

Příloha Zákona, na kterou toto sankční ustanovení odkazuje, definuje samotné schéma v tomto exaktním znění:

Schéma smlouvy o pronájmu vozidla:
Pronajimatel(jméno a příjmení, číslo OP):
Koncový zákazník (jméno a příjmení, číslo OP):

Značka: 
Model:
Rok výroby:
Nájezd:
Stav vozidla:
Úpravy vozidla:
Cena pronájmu vozidla:
Protokol o úpravě vozidla (oskenování obsahu protokolu, uvedení místa vyhotovení protokolu):

Došlo k seznámení se stavem vozidla: Ano/Ne
Sepsáno dne:
Sepsáno v:

Gramatický výklad pojmu „schéma zmluvy“ by mohl ad absurdum implikovat, že zákonná příloha představuje fixní, neměnný grafický i obsahový formulář. Tento rigidní výklad by absolutně eliminoval smluvní autonomii stran a vedl k materiální nevykonatelnosti práva. Předmětná příloha navíc pro identifikaci pronajímatele obligatorně vyžaduje „jméno a příjmení“ (čímž mylně předjímá, že pronajímatelem je výlučně fyzická osoba) a dále „číslo OP“, jenž však v právním a faktickém řádu San Andreas objektivně neexistuje.

II. Dogmatická východiska a právní posouzení věci

Aby aplikace § 5 Zákona obstála v testu ústavnosti a materiálního právního státu, je nezbytné upřednostnit teleologický výklad (hledání ratio legis – smyslu a účelu zákona) před výkladem ryze gramatickým. Podatel již in limine akcentuje, že doslovný výklad předmětné normy dostává její adresáty do stavu objektivní nemožnosti plnění, čímž se ocitá v příkrém rozporu se stěžejní právní zásadou impossibilium nulla obligatio est (k nemožnému nikoho nelze zavazovat). Z tohoto fundamentálního východiska se odvíjí následující právní posouzení:

1. Teleologickým a systematickým výkladem předmětné normy nelze dospět k jinému závěru, než že úmyslem zákonodárce nebylo petrifikovat grafickou podobu dokumentu, nýbrž výlučně definovat minimální informační standard. Pojem „schéma zmluvy“ je nutno interpretovat jako taxativní výčet minimálních povinných náležitostí (essentialia negotii). Obsahuje-li smlouva veškeré zákonem vyžadované identifikační a věcné údaje, je požadavek § 5 Zákona materiálně konzumován, a to nezávisle na vizuálním formátování textu podatele.

2. Zásada smluvní svobody a legální licence garantuje, že stanovení obligatorního smluvního základu nikterak neomezuje právo stran tento základ nadstavět. Zákazová povaha § 5 Zákona se vztahuje toliko na absenci požadovaných údajů, nikoliv však na rozšíření textu. Podateli tak musí být formálně garantováno právo vtělit do smlouvy akcesorická ujednání a ochranné klauzule (smluvní pokuty, limitace náhrady škody atd.), aniž by tím naplnil skutkovou podstatu porušení Zákona.

3. Příloha Zákona vyžaduje identifikaci pronajímatele prostřednictvím „jména a příjmení“, čímž gramaticky předjímá, že jím je fyzická osoba. Samotný § 5 Zákona však explicitně spojuje sankční následek s „dotyčnou právnickou osobou“. Pokud by navrhovatel jakožto korporace vyplnil do smlouvy jméno a příjmení svého zástupce, naplnil by paradoxně skutkovou podstatu uvedení „zavádějících informací“, neboť pronajímatelem je de iure firma. Z povahy věci tak musí být požadavek na uvedení jména a příjmení u právnických osob plně saturován uvedením obchodní firmy a IČO.

4. Jak již bylo předesláno výše, zákonem presumovaný požadavek na vyplnění „čísla OP“ naráží na objektivní faktickou překážku. Veřejná moc státu nedisponuje průkazy totožnosti s číselným identifikátorem. Nahrazení objektivně neexistujícího údaje, případně jeho samotná absence, tak z logiky věci nemůže být dozorovými orgány subsumována pod skutkovou podstatu porušení Zákona.

III. Návrh výroku sjednocujícího stanoviska

S ohledem na výše vyloženou argumentaci a s úmyslem chránit smluvní svobodu účastníků soukromoprávních vztahů podatel zdvořile žádá, aby Nejvyšší soud San Andreas vydal k interpretaci § 5 zákona č. 51/2021 Sb. následující výkladové stanovisko:

I. Zákonný pojem „schéma smlouvy o pronájmu vozidla“ představuje výlučně vymezení minimálních povinných obsahových náležitostí daného právního jednání. Smluvní strany jsou oprávněny využít vlastní formát a znění nájemní smlouvy za podmínky, že takový dokument materiálně obsahuje identifikační a věcné údaje požadované předmětnou přílohou zákona.

II. Stanovení zákonného schématu neomezuje autonomii vůle smluvních stran. Inkorporace vlastních vedlejších a akcesorických ujednání, jakož i majetkových ochranných klauzulí (mj. smluvních pokut a ujednání o náhradě škody) do textu smlouvy nezakládá rozpor se zákonem a nepodléhá sankci dle § 5 zákona č. 51/2021 Sb.

III. Vystupuje-li v pozici pronajímatele právnická osoba, je požadavek zákonného schématu na identifikaci „jménem a příjmením“ po právní i materiální stránce plně konzumován uvedením její obchodní firmy (názvu) a identifikačního čísla (IČO). Tento postup nelze vykládat jako uvedení nepravdivých či zavádějících informací.

IV. Vzhledem k objektivní neexistenci číselných identifikátorů na průkazech totožnosti vydávaných orgány veřejné moci v San Andreas je požadavek přílohy na uvedení údaje „číslo OP“ materiálně nevykonatelný. Absence tohoto údaje v nájemní smlouvě nezakládá porušení ustanovení § 5 citovaného zákona.

V Dillimore dne 24. 2. 2026

JUDr. Kira Reznik, Ph.D.

Záměr: Účelem je překlenout formalistický výklad přílohy k § 5 a potvrdit ji jako pouhé minimum náležitostí, čímž se zachová smluvní svoboda a vyřeší absurdní požadavek přílohy na chybějící identifikátory.
Přílohy: N/A

Adresát: JUDr. Kira Reznik, Ph.D. (( @STM ))
Věc: Odpověď na podnět

Vážený pane doktore,

děkujeme za Váš podnět. Byť se taková žádost na první pohled jeví jako relevantní, Nejvyšší soud ji neshledal jako důvodnou.

Nejvyšší soud v prvé řadě připomíná, že právní řád San Andreas nezná označení promulgačního listu jako sbírku zákonů (Sb.).

Není v silách Nejvyššího soudu, a to i z kapacitních důvodů, zaobírat se každým jedním nepřesně formulovaným či zavádějícím ustanovením zákonů. Nejvyšší soud není toho názoru, že by bylo v zájmu oprávněných orgánů vyvíjet represi na subjekty a právnické osoby ve věci podnikání s motorovými vozidly a postihovat je správním trestem, pokud se odchýlí od skeletu podoby smlouvy, jenž je stanovena v příloze č. 1 zákona č. 51/2021 a přitom dodrží vymezení požadovaného merita.

Za stěžejní považuje Nejvyšší soud materiální výklad ust. § 4 zákona č. 51/2021, které jasně deklaruje, že smlouva o pronájmu vozidla je definována jako dokument, ve kterém jsou uvedené základní údaje vozidla, pronajímatele a koncového zákazníka, stav vozidla, dokumentace k vozidlu, kupní či prodejní cena a podpis obou stran. Smlouvu tak lze rozšiřovat o další parametry, jestliže by takováto úprava nekolidovala s jiným právním předpisem. Sám Nejvyšší soud tak naznal, že vhodnější je vymeziti se na výklad adekvátní, kdy slovem schéma se rozumí symbolicky naznačená struktura v základních a podstatných rysech nebo zjednodušující konstrukce, např. zjednodušené podání literární postavy ap.

Nejvyšší soud tak vnímá podatelem prezentovanou problematiku za zdánlivou. Zákonodárce, toho času jistě v dobré víře, byť takto formulované ustanovení může vést ke sporné laické interpretaci, zamýšlel obecnou, schématickou podobu jakéhosi mustru.

Nadto Nejvyšší soud zdůrazňuje, že právní norma je abstraktní pravidlo, protože nemůže předvídat a do důsledků postihnut všechny rozmanitosti společenských vztahů, které jsou proměnlivé. Proto musí být právní norma při svém uplatňování interpretována na konkrétní příklad. Nejvyšší soud připomíná, že je to on sám a jemu soudy podřízené, kdo reguluje soudní aplikační praxi a výklad jednotlivých ustanovení. Z hlediska základů teorie práva se jedná o ustálenou judikaturu, kterou v tomto případě tvoří výklady Nejvyššího a Vrchního soudu a výklady autoritativních orgánu, které právo aplikují.

Vzhledem ke skutečnosti, že výše zmíněné se doposud nestalo předmětem kontradiktorního sporu, nebude kolegium Nejvyššího soudu k podatelem požadovanému návrhu vydávat oficiální výkladové stanovisko. Pro případ, že by se soud v budoucnu zaobíral takovýmto deliktem, vyřeší jej v rámci řízení jako delikt bezprecedentní.

JUDr. Radovan Schneider
předseda Nejvyššího soudu San Andreas