Ze španělských úředních dokumentů se dozvídáme, že se ostrov dostává pod rakouskou nadvládu v roce 1649. Dokument pojednává o svatbě Marie Anny Habsburské – rakouskou arcivévodkyní a Filipa IV. Španělského – tehdejšího španělského krále. Marie se tak stala královnou španělskou, neapolskou a sicilskou. Ostrov San Andreas byl součástí věna a takto přešel ze španělského držení pod křídla Rakušanů.
Ti pro ostrov zprvu využití neměli a tak se nic nezměnilo, ovšem kolem roku 1690 se začal využívat jako trestanecká kolonie jak potvrzují tehdejší záznamy o deportacích. Později se začal využívat pro odsun nepohodlných Čechů při germanizaci, a Slováku při integraci Slovenska maďarskou šlechtou.
Počet obyvatel stoupal a z Čechů a Slováků se stala většina. Začaly se budovat nové osady na západu a jihu. Význam nabylo hlavně San Fiero, pevnost se vyvinula v město s budovou úřadu jako středem. Budova úřadu se stala sídlem vlády a většina rakouských úředníků i vojáku zde sídlila. Naproti tomu Češi a Slováci tvořili vesnice a samostatná stavení u pobřeží.
Počet obyvatel – vyhnanců se zvedal. Rakouská vláda ovšem nebyla schopna zvyšovat vojenskou posádku kvůli mizernému stavu námořnictva a samotné monarchie. Místní správa začala ztrácet kontrolu nad obyvateli a došlo k postupnému uvolňování. Tyto tendence vyvrcholily v roce 1782 otevřenou vzpourou, kdy většina vojáků a úředníku byla zabita nebo donucena prchnout na moře.
| ← Španělská éra | Rejstřík | svobodné období → |