Važení kongresmané.
Dovolte mi prosím vznést žádost o přijetí mezi zákony, zákoník práce. Základní kámen našeho státu což jsou lidé chodící každý den do práce jako jsou řidiči v dopravě, mechanici, údržbáři elektro-instalací a další. Tito lidé jsou zaměstnáni ve firmách převážně soukromých které se však nechovají ani eticky ani podle morálních zásad. Na zaměstnance jsou kladeny mnohdy vysoké požadavky ovšem zaměstnanec se nemá oč opřít v případě vymáhání spravedlnosti vůči zaměstnavateli. Zaměstnavatelé pak mají neomezné možnosti jak se svými zaměstnanci zacházet a to zaměstnance může mnohdy dostat do životní tísně v důsledku ztráty zaměstnání. Proto zde přiložím menší návrh určitých bodů, předpracovaných pro praktické použití.
Zákon č. 262/2024 Sb.
Zákon zákoník práce
HLAVA I
Obecná ustanovení
Článek 1 - Základní ustanovení
Tento zákon
§ 1
1) upravuje právní vztahy vznikající při výkonu závislé práce mezi zaměstnanci a zaměstnavateli; tyto vztahy jsou vztahy pracovněprávními.
2) upravuje též některé právní vztahy před vznikem pracovněprávních vztahů podle písmene.
§2
1) Smysl a účel ustanovení tohoto zákona vyjadřují i základní zásady pracovněprávních vztahů, jimiž jsou zejména
a) zvláštní zákonná ochrana postavení zaměstnance.
b) uspokojivé a bezpečné podmínky pro výkon práce.
c) rovné zacházení se zaměstnanci a zákaz jejich diskriminace.
HLAVA II
SMLUVNÍ STRANY ZÁKLADNÍCH PRACOVNĚPRÁVNÍCH VZTAH
§3
1) Zaměstnancem je fyzická osoba, která se zavázala k výkonu závislé práce v základním pracovněprávním vztahu.
2) Zaměstnavatelem je osoba, pro kterou se fyzická osoba zavázala k výkonu závislé práce v základním pracovněprávním vztahu.
3) Vedoucími zaměstnanci zaměstnavatele se rozumějí zaměstnanci, kteří jsou na jednotlivých stupních řízení zaměstnavatele oprávněni stanovit a ukládat podřízeným zaměstnancům pracovní úkoly, organizovat, řídit a kontrolovat jejich práci a dávat jim k tomu účelu závazné pokyny.
HLAVA III
PRACOVNÍ POMĚR, PRACOVNÍ SMLOUVA A VZNIK PRACOVNÍHO POMĚRU
§4
Pracovní poměr se zakládá pracovní smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak.
§5
Pracovní smlouva musí obsahovat
1) druh práce, který má zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonávat.
2) místo nebo místa výkonu práce, ve kterých má být práce podle písmene a) vykonávána.
3) den nástupu do práce.
4) Pracovní smlouva musí být uzavřena písemně.
5) Od pracovní smlouvy je možné odstoupit, jen dokud zaměstnanec nenastoupil do práce. Pro odstoupení od pracovní smlouvy se vyžaduje dodržení písemné formy, jinak se k němu nepřihlíží.
Zkušební doba
§6
Je-li sjednána zkušební doba, nesmí být delší než
1) 7 dní po sobě jdoucí ode dne vzniku pracovního poměru.
2) 14 dní po sobě jdoucích ode dne vzniku pracovního poměru, u vedoucího zaměstnance.
3) Zkušební dobu je možné sjednat nejpozději v den, který byl sjednán jako den nástupu do práce, nebo v den, který byl uveden jako den jmenování na pracovní místo vedoucího zaměstnance.
4) Zkušební dobu je možné sjednat nejpozději v den, který byl sjednán jako den nástupu do práce, nebo v den, který byl uveden jako den jmenování na pracovní místo vedoucího zaměstnance.
5) Zkušební doba musí být sjednána písemně.
Vznik pracovního poměru
§7 Pracovní poměr vzniká dnem, který byl sjednán v pracovní smlouvě jako den nástupu do práce nebo dnem, který byl uveden jako den jmenování na pracovní místo vedoucího zaměstnance.
HLAVA IV
SKONČENÍ PRACOVNÍHO POMĚRU
Obecné ustanovení o rozvázání a skončení pracovního poměru
§8
1) Pracovní poměr může být rozvázán jen
a) dohodou,
b) výpovědí
c) okamžitým zrušením
d) zrušením ve zkušební době.
(2) Pracovní poměr na dobu určitou končí také uplynutím sjednané doby.
(4) Pracovní poměr zaniká smrtí zaměstnance.
§9
Dohoda
1) Dohodnou-li se zaměstnavatel a zaměstnanec na rozvázání pracovního poměru, končí pracovní poměr sjednaným dnem.
2) Dohoda o rozvázání pracovního poměru musí být písemná.
3) Každá smluvní strana musí obdržet jedno vyhotovení dohody o rozvázání pracovního poměru.
Výpověď, výpovědní doba a výpovědní důvody
Výpověď
§10
1) Výpověď z pracovního poměru musí být písemná, jinak se k ní nepřihlíží.
2) Zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z důvodu výslovně stanoveného v §11
3) Zaměstnanec může dát zaměstnavateli výpověď z jakéhokoli důvodu nebo bez uvedení důvodu.
4) Dá-li zaměstnavatel zaměstnanci výpověď (§ 11), musí důvod ve výpovědi skutkově vymezit tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem. Důvod výpovědi nesmí být dodatečně měněn.
5) Výpověď může být odvolána pouze se souhlasem druhé smluvní strany; odvolání výpovědi i souhlas s jejím odvoláním musí být písemné.
6) Výpovědní doba je stejná jak pro zaměstnance tak i pro zaměstnavatele, a je v délce trvání 7 dní.
Výpověď daná zaměstnavatelem
§11
Zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z těchto důvodů:
a) ruší-li se zaměstnavatel nebo jeho část
b) stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách.
c) pozbyl-li zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dlouhodobě zdravotní způsobilost.
Zákaz výpovědi dané zaměstnavatelem
§12
Zakazuje se dát zaměstnanci výpověď v ochranné době, to je
a) v době, kdy je zaměstnankyně těhotná nebo kdy zaměstnankyně čerpá mateřskou dovolenou nebo kdy zaměstnanec čerpá otcovskou dovolenou anebo kdy zaměstnankyně nebo zaměstnanec čerpají rodičovskou dovolenou.
b) v době, kdy je zaměstnanci nařízena karanténa nebo je uznán dočasně práce neschopným.
Okamžité zrušení pracovního poměru
Okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem
§13
Zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy
a) byl-li zaměstnanec pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody.
b) porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.
Okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnancem
§14
Zaměstnanec může pracovní poměr okamžitě zrušit jen, jestliže
a) zaměstnavatel mu nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu.
b) Zaměstnanci, který okamžitě zrušil pracovní poměr, přísluší od zaměstnavatele náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby.
Zrušení pracovního poměru ve zkušební době
§15
1) Zaměstnavatel i zaměstnanec mohou zrušit pracovní poměr ve zkušební době z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu. Zaměstnavatel nesmí ve zkušební době zrušit pracovní poměr v době prvních 3 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti (karantény) zaměstnance.
2) Pro zrušení pracovního poměru ve zkušební době se vyžaduje písemná forma, jinak se k němu nepřihlíží. Pracovní poměr skončí dnem doručení zrušení, není-li v něm uveden den pozdější.
Odstupné
§16
1) Zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 11 písm. a) až b) nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně
a) jednonásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval méně než 14 dní.
b) dvojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 14 a méně než 3 týdny.
c) trojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 3 týdny.
2) Pro účely odstupného se průměrným výdělkem rozumí průměrný měsíční výdělek.
3) Odstupné je zaměstnavatel povinen zaměstnanci vyplatit po skončení pracovního poměru v nejbližším výplatním termínu určeném u zaměstnavatele pro výplatu mzdy nebo platu, pokud se písemně nedohodne se zaměstnancem na výplatě odstupného v den skončení pracovního poměru nebo na pozdějším termínu výplaty.
Neplatné rozvázání pracovního poměru
§17
1) Dal-li zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď nebo zrušil-li s ním zaměstnavatel neplatně pracovní poměr okamžitě nebo ve zkušební době, a oznámil-li zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu písemně, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, jeho pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatel je povinen poskytnout mu náhradu mzdy nebo platu. Náhrada podle věty první přísluší zaměstnanci ve výši průměrného výdělku ode dne, kdy oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání, až do doby, kdy mu zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru.
a) byla-li dána neplatná výpověď, uplynutím výpovědní doby
b) byl-li pracovní poměr neplatně zrušen okamžitě nebo ve zkušební době, dnem, kdy měl pracovní poměr tímto zrušením skončit; v těchto případech má zaměstnanec právo na náhradu mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu výpovědní doby.
c) Platí jak pro zaměstnavatele tak i zaměstnance.
Toto by mohlo zaručit oběma stranám aspon nějaký základ, a zároven jistotu v dodržování pravidel stanovených zákonem. Ten to návrh sepisuji v ůmyslu poskytnout těm nejzranitelnějším opěrný bod o ktérý se budou moci v případě nabití dojmu že je s nimi špatně zacházeno, nebo že byli nespravedlivě propuštěni. Proto žádám o přednostní vyřešení této věci jež podle mého názoru nesnese delšího odkladu.
S přátelským pozdravem
JUDr. Mikle Davis
Važení kongresmané.
Dovolte mi prosím vznést žádost o přijetí mezi zákony, zákoník práce. Základní kámen našeho státu což jsou lidé chodící každý den do práce jako jsou řidiči v dopravě, mechanici, údržbáři elektro-instalací a další. Tito lidé jsou zaměstnáni ve firmách převážně soukromých které se však nechovají ani eticky ani podle morálních zásad. Na zaměstnance jsou kladeny mnohdy vysoké požadavky ovšem zaměstnanec se nemá oč opřít v případě vymáhání spravedlnosti vůči zaměstnavateli. Zaměstnavatelé pak mají neomezné možnosti jak se svými zaměstnanci zacházet a to zaměstnance může mnohdy dostat do životní tísně v důsledku ztráty zaměstnání. Proto zde přiložím menší návrh určitých bodů, předpracovaných pro praktické použití.
Zákon č. 262/2024 Sb.
Zákon zákoník práce
HLAVA I
Obecná ustanovení
Článek 1 - Základní ustanovení
Tento zákon
§ 1
1) upravuje právní vztahy vznikající při výkonu závislé práce mezi zaměstnanci a zaměstnavateli; tyto vztahy jsou vztahy pracovněprávními.
2) upravuje též některé právní vztahy před vznikem pracovněprávních vztahů podle písmene.
§2
1) Smysl a účel ustanovení tohoto zákona vyjadřují i základní zásady pracovněprávních vztahů, jimiž jsou zejména
a) zvláštní zákonná ochrana postavení zaměstnance.
b) uspokojivé a bezpečné podmínky pro výkon práce.
c) rovné zacházení se zaměstnanci a zákaz jejich diskriminace.
HLAVA II
SMLUVNÍ STRANY ZÁKLADNÍCH PRACOVNĚPRÁVNÍCH VZTAH
§3
1) Zaměstnancem je fyzická osoba, která se zavázala k výkonu závislé práce v základním pracovněprávním vztahu.
2) Zaměstnavatelem je osoba, pro kterou se fyzická osoba zavázala k výkonu závislé práce v základním pracovněprávním vztahu.
3) Vedoucími zaměstnanci zaměstnavatele se rozumějí zaměstnanci, kteří jsou na jednotlivých stupních řízení zaměstnavatele oprávněni stanovit a ukládat podřízeným zaměstnancům pracovní úkoly, organizovat, řídit a kontrolovat jejich práci a dávat jim k tomu účelu závazné pokyny.
HLAVA III
PRACOVNÍ POMĚR, PRACOVNÍ SMLOUVA A VZNIK PRACOVNÍHO POMĚRU
§4
Pracovní poměr se zakládá pracovní smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak.
§5
Pracovní smlouva musí obsahovat
1) druh práce, který má zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonávat.
2) místo nebo místa výkonu práce, ve kterých má být práce podle písmene a) vykonávána.
3) den nástupu do práce.
4) Pracovní smlouva musí být uzavřena písemně.
5) Od pracovní smlouvy je možné odstoupit, jen dokud zaměstnanec nenastoupil do práce. Pro odstoupení od pracovní smlouvy se vyžaduje dodržení písemné formy, jinak se k němu nepřihlíží.
Zkušební doba
§6
Je-li sjednána zkušební doba, nesmí být delší než
1) 7 dní po sobě jdoucí ode dne vzniku pracovního poměru.
2) 14 dní po sobě jdoucích ode dne vzniku pracovního poměru, u vedoucího zaměstnance.
3) Zkušební dobu je možné sjednat nejpozději v den, který byl sjednán jako den nástupu do práce, nebo v den, který byl uveden jako den jmenování na pracovní místo vedoucího zaměstnance.
4) Zkušební dobu je možné sjednat nejpozději v den, který byl sjednán jako den nástupu do práce, nebo v den, který byl uveden jako den jmenování na pracovní místo vedoucího zaměstnance.
5) Zkušební doba musí být sjednána písemně.
Vznik pracovního poměru
§7 Pracovní poměr vzniká dnem, který byl sjednán v pracovní smlouvě jako den nástupu do práce nebo dnem, který byl uveden jako den jmenování na pracovní místo vedoucího zaměstnance.
HLAVA IV
SKONČENÍ PRACOVNÍHO POMĚRU
Obecné ustanovení o rozvázání a skončení pracovního poměru
§8
1) Pracovní poměr může být rozvázán jen
a) dohodou,
b) výpovědí
c) okamžitým zrušením
d) zrušením ve zkušební době.
(2) Pracovní poměr na dobu určitou končí také uplynutím sjednané doby.
(4) Pracovní poměr zaniká smrtí zaměstnance.
§9
Dohoda
1) Dohodnou-li se zaměstnavatel a zaměstnanec na rozvázání pracovního poměru, končí pracovní poměr sjednaným dnem.
2) Dohoda o rozvázání pracovního poměru musí být písemná.
3) Každá smluvní strana musí obdržet jedno vyhotovení dohody o rozvázání pracovního poměru.
Výpověď, výpovědní doba a výpovědní důvody
Výpověď
§10
1) Výpověď z pracovního poměru musí být písemná, jinak se k ní nepřihlíží.
2) Zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z důvodu výslovně stanoveného v §11
3) Zaměstnanec může dát zaměstnavateli výpověď z jakéhokoli důvodu nebo bez uvedení důvodu.
4) Dá-li zaměstnavatel zaměstnanci výpověď (§ 11), musí důvod ve výpovědi skutkově vymezit tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem. Důvod výpovědi nesmí být dodatečně měněn.
5) Výpověď může být odvolána pouze se souhlasem druhé smluvní strany; odvolání výpovědi i souhlas s jejím odvoláním musí být písemné.
6) Výpovědní doba je stejná jak pro zaměstnance tak i pro zaměstnavatele, a je v délce trvání 7 dní.
Výpověď daná zaměstnavatelem
§11
Zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z těchto důvodů:
a) ruší-li se zaměstnavatel nebo jeho část
b) stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách.
c) pozbyl-li zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dlouhodobě zdravotní způsobilost.
Zákaz výpovědi dané zaměstnavatelem
§12
Zakazuje se dát zaměstnanci výpověď v ochranné době, to je
a) v době, kdy je zaměstnankyně těhotná nebo kdy zaměstnankyně čerpá mateřskou dovolenou nebo kdy zaměstnanec čerpá otcovskou dovolenou anebo kdy zaměstnankyně nebo zaměstnanec čerpají rodičovskou dovolenou.
b) v době, kdy je zaměstnanci nařízena karanténa nebo je uznán dočasně práce neschopným.
Okamžité zrušení pracovního poměru
Okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem
§13
Zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy
a) byl-li zaměstnanec pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody.
b) porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.
Okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnancem
§14
Zaměstnanec může pracovní poměr okamžitě zrušit jen, jestliže
a) zaměstnavatel mu nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu.
b) Zaměstnanci, který okamžitě zrušil pracovní poměr, přísluší od zaměstnavatele náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby.
Zrušení pracovního poměru ve zkušební době
§15
1) Zaměstnavatel i zaměstnanec mohou zrušit pracovní poměr ve zkušební době z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu. Zaměstnavatel nesmí ve zkušební době zrušit pracovní poměr v době prvních 3 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti (karantény) zaměstnance.
2) Pro zrušení pracovního poměru ve zkušební době se vyžaduje písemná forma, jinak se k němu nepřihlíží. Pracovní poměr skončí dnem doručení zrušení, není-li v něm uveden den pozdější.
Odstupné
§16
1) Zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 11 písm. a) až b) nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně
a) jednonásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval méně než 14 dní.
b) dvojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 14 a méně než 3 týdny.
c) trojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 3 týdny.
2) Pro účely odstupného se průměrným výdělkem rozumí průměrný měsíční výdělek.
3) Odstupné je zaměstnavatel povinen zaměstnanci vyplatit po skončení pracovního poměru v nejbližším výplatním termínu určeném u zaměstnavatele pro výplatu mzdy nebo platu, pokud se písemně nedohodne se zaměstnancem na výplatě odstupného v den skončení pracovního poměru nebo na pozdějším termínu výplaty.
Neplatné rozvázání pracovního poměru
§17
1) Dal-li zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď nebo zrušil-li s ním zaměstnavatel neplatně pracovní poměr okamžitě nebo ve zkušební době, a oznámil-li zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu písemně, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, jeho pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatel je povinen poskytnout mu náhradu mzdy nebo platu. Náhrada podle věty první přísluší zaměstnanci ve výši průměrného výdělku ode dne, kdy oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání, až do doby, kdy mu zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru.
a) byla-li dána neplatná výpověď, uplynutím výpovědní doby
b) byl-li pracovní poměr neplatně zrušen okamžitě nebo ve zkušební době, dnem, kdy měl pracovní poměr tímto zrušením skončit; v těchto případech má zaměstnanec právo na náhradu mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu výpovědní doby.
c) Platí jak pro zaměstnavatele tak i zaměstnance.
Toto by mohlo zaručit oběma stranám aspon nějaký základ, a zároven jistotu v dodržování pravidel stanovených zákonem. Ten to návrh sepisuji v ůmyslu poskytnout těm nejzranitelnějším opěrný bod o ktérý se budou moci v případě nabití dojmu že je s nimi špatně zacházeno, nebo že byli nespravedlivě propuštěni. Proto žádám o přednostní vyřešení této věci jež podle mého názoru nesnese delšího odkladu.
S přátelským pozdravem
JUDr. Mikle Davis
jan38