Podatel: Hyeon Jung, LL.M., zastupující Verano Piccone
Věc: Odvolání proti postupu a rozhodnutí policie
Odůvodnění:
Vážený soude,
v souladu s ustanovením § 1 písm. b) zákona č. 4/2020 podávám tímto jménem svého klienta odvolání proti postupu a rozhodnutí policie ze dne 7. srpna 2026 a navrhuji, aby soud v této věci zahájil soudní řízení.
I. Skutkový stav
Můj klient byl dne 7. srpna 2026 kolem 19:00 hodiny součástí dopravní nehody s policejní hlídkou, při níž utrpěl zranění a v důsledku které byl převezen do zdravotnického zařízení k dalším vyšetřením a léčbě. Odtud se po všech lékařských úkonech pokusil odejít, ale byl za použití donucovacích prostředků zakročujícím policistou omezen na osobní svobodě, aniž by byl poučen o svých procesních právech. Jednání mého klienta bylo kvalifikováno jako delikty „pokus o útěk“ a „urážení úřední osoby“, za což obdržel trest v podobě vězení v délce 180 minut společně s pokutou ve výši 45 000 Kč.
II. Právní argumentace
Předně se musím ohradit vůči skutku „urážení úřední osoby“, který je mému klientovi kladen za vinu. Ten totiž není vůbec trestným činem, neboť není definován jak v trestním zákoníku, tak ani v jiném současně platném právním předpisu. Platí zde naprosto základní zásada, kterou by měl každý policista znát - a to nullum crimen sine lege, která je částečně zakotvena v článku 39 ústavního zákona č. 2/2018.
„Jen zákon a rozhodnutí soudu stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest, jakož i jaké jiné újmy na právech nebo majetku, lze za jeho spáchání uložit.“
Obdobně jako ustanovení v článku 2 odst. 2 téhož zákona, které stanovuje, že je státní moc možné uplatňovat pouze v případech, mezích a způsobem, který stanoví zákon.
„(2) Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.“
Pokud policista jednal nad rámec zákona a kvalifikoval a potrestal mého klienta za neexistující delikt, překročil své pravomoci svěřené zákonem. Navíc by jakožto úřední osoba vykonávající veřejnou činnost měl být schopen snést mnohem vyšší míru kritiky než běžný občan.
Dále jsem dospěl ke zjištění, že se soud s podobnou právní problematikou již setkal minimálně dvakrát. Jednou v rozsudku pod spisovou značkou S-1176 ze dne 1. ledna 2026, ve kterém dospěl k závěru, že skutek, který není uveden v žádném zákoně a nepředstavuje vlastní skutkovou podstatu, není způsobilý k trestněprávním následkům, a že jej není možné vytvořit jazykovým zjednodušením, zkrácením nebo interní metodikou.
„Súd konštatuje, že orgán verejnej moci nie je oprávnený vytvárať nové skutkové podstaty ich jazykovým zjednodušením, skrátením alebo internou metodikou.
Nesprávna právna kvalifikácia skutku predstavuje podstatnú chybu v rámci konania, ktorá porušuje zásadu právnej istoty a zakladá nezákonnosť zápisu do registra trestov.
Keďže napadnuté rozhodnutie vychádza zo skutku, ktorý nebol zákonne vymedzený, a právna kvalifikácia nezodpovedá platnej právnej úprave, súd rozhodol tak, ako je uvedené vo výroku.“
Podruhé v rozsudku pod spisovou značkou S-1204 ze dne 21. března 2026, v němž potvrdil, že nelze trestat za čin, který není uveden v žádném zákoně, a takové jednání považuje za nezákonné.
„Zásadní vadu napadeného postupu spatřuje soud v porušení základní maximy nullum crimen sine lege. Skutková podstata pod názvem „Útěk.“ není definována v zákoně č. 14/2020 ani v žádném jiném platném předpisu. Soud v této souvislosti zdůrazňuje rozdíl mezi faktickým průběhem událostí a jejich právní formou. Zatímco v rovině skutkové může být protiprávní jednání zřejmé, v rovině právní je absolutně nepřípustné jej sankcionovat pod názvem, který zákon nezná.“
Shora uvedené se také týká skutku, který policie kvalifikovala jako „pokus o útěk“. Jediný jazykově podobný delikt se nachází v zákoně č. 3/2018, a to v § 21.2, který vymezuje skutkovou podstatu pro trestný čin „pokus o útěk vozidlem“. Jediným logickým vysvětlením je, že si policista jazykově zkrátil název trestného činu, ačkoliv to je v rozporu s rozhodnutím soudu, nebo špatně kvalifikoval trestný čin, neboť by se spíše jednalo o neuposlechnutí výzvy, a v krajním případě o maření úkolu úřední osoby.
Také považuji za nezbytné zmínit, že byl celý postup policie od začátku nezákonný, neboť policista zanedbal jeho zákonnou povinnost poučit o procesních právech vyplývající z § 10 písm. c) zákona č. 2/2020, čímž bylo mému klientovi znemožněno se efektivně bránit.
III. Petit
Navrhuji, aby soud zprostil mého klienta původního obvinění v plném rozsahu a provedl výmaz předmětného záznamu z rejstříku trestů.
Záměr: Zahájení soudního řízení
Přílohy: Plná moc, trestní rejstřík
Podatel: Hyeon Jung, LL.M., zastupující Verano Piccone
Věc: Odvolání proti postupu a rozhodnutí policie
Odůvodnění:
Vážený soude,
v souladu s ustanovením § 1 písm. b) zákona č. 4/2020 podávám tímto jménem svého klienta odvolání proti postupu a rozhodnutí policie ze dne 7. srpna 2026 a navrhuji, aby soud v této věci zahájil soudní řízení.
I. Skutkový stav
Můj klient byl dne 7. srpna 2026 kolem 19:00 hodiny součástí dopravní nehody s policejní hlídkou, při níž utrpěl zranění a v důsledku které byl převezen do zdravotnického zařízení k dalším vyšetřením a léčbě. Odtud se po všech lékařských úkonech pokusil odejít, ale byl za použití donucovacích prostředků zakročujícím policistou omezen na osobní svobodě, aniž by byl poučen o svých procesních právech. Jednání mého klienta bylo kvalifikováno jako delikty „pokus o útěk“ a „urážení úřední osoby“, za což obdržel trest v podobě vězení v délce 180 minut společně s pokutou ve výši 45 000 Kč.
II. Právní argumentace
Předně se musím ohradit vůči skutku „urážení úřední osoby“, který je mému klientovi kladen za vinu. Ten totiž není vůbec trestným činem, neboť není definován jak v trestním zákoníku, tak ani v jiném současně platném právním předpisu. Platí zde naprosto základní zásada, kterou by měl každý policista znát - a to nullum crimen sine lege, která je částečně zakotvena v článku 39 ústavního zákona č. 2/2018.
„Jen zákon a rozhodnutí soudu stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest, jakož i jaké jiné újmy na právech nebo majetku, lze za jeho spáchání uložit.“
Obdobně jako ustanovení v článku 2 odst. 2 téhož zákona, které stanovuje, že je státní moc možné uplatňovat pouze v případech, mezích a způsobem, který stanoví zákon.
„(2) Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.“
Pokud policista jednal nad rámec zákona a kvalifikoval a potrestal mého klienta za neexistující delikt, překročil své pravomoci svěřené zákonem. Navíc by jakožto úřední osoba vykonávající veřejnou činnost měl být schopen snést mnohem vyšší míru kritiky než běžný občan.
Dále jsem dospěl ke zjištění, že se soud s podobnou právní problematikou již setkal minimálně dvakrát. Jednou v rozsudku pod spisovou značkou S-1176 ze dne 1. ledna 2026, ve kterém dospěl k závěru, že skutek, který není uveden v žádném zákoně a nepředstavuje vlastní skutkovou podstatu, není způsobilý k trestněprávním následkům, a že jej není možné vytvořit jazykovým zjednodušením, zkrácením nebo interní metodikou.
„Súd konštatuje, že orgán verejnej moci nie je oprávnený vytvárať nové skutkové podstaty ich jazykovým zjednodušením, skrátením alebo internou metodikou.
Nesprávna právna kvalifikácia skutku predstavuje podstatnú chybu v rámci konania, ktorá porušuje zásadu právnej istoty a zakladá nezákonnosť zápisu do registra trestov.
Keďže napadnuté rozhodnutie vychádza zo skutku, ktorý nebol zákonne vymedzený, a právna kvalifikácia nezodpovedá platnej právnej úprave, súd rozhodol tak, ako je uvedené vo výroku.“
Podruhé v rozsudku pod spisovou značkou S-1204 ze dne 21. března 2026, v němž potvrdil, že nelze trestat za čin, který není uveden v žádném zákoně, a takové jednání považuje za nezákonné.
„Zásadní vadu napadeného postupu spatřuje soud v porušení základní maximy nullum crimen sine lege. Skutková podstata pod názvem „Útěk.“ není definována v zákoně č. 14/2020 ani v žádném jiném platném předpisu. Soud v této souvislosti zdůrazňuje rozdíl mezi faktickým průběhem událostí a jejich právní formou. Zatímco v rovině skutkové může být protiprávní jednání zřejmé, v rovině právní je absolutně nepřípustné jej sankcionovat pod názvem, který zákon nezná.“
Shora uvedené se také týká skutku, který policie kvalifikovala jako „pokus o útěk“. Jediný jazykově podobný delikt se nachází v zákoně č. 3/2018, a to v § 21.2, který vymezuje skutkovou podstatu pro trestný čin „pokus o útěk vozidlem“. Jediným logickým vysvětlením je, že si policista jazykově zkrátil název trestného činu, ačkoliv to je v rozporu s rozhodnutím soudu, nebo špatně kvalifikoval trestný čin, neboť by se spíše jednalo o neuposlechnutí výzvy, a v krajním případě o maření úkolu úřední osoby.
Také považuji za nezbytné zmínit, že byl celý postup policie od začátku nezákonný, neboť policista zanedbal jeho zákonnou povinnost poučit o procesních právech vyplývající z § 10 písm. c) zákona č. 2/2020, čímž bylo mému klientovi znemožněno se efektivně bránit.
III. Petit
Navrhuji, aby soud zprostil mého klienta původního obvinění v plném rozsahu a provedl výmaz předmětného záznamu z rejstříku trestů.
Záměr: Zahájení soudního řízení
Přílohy: Plná moc, trestní rejstřík
Karlos29122